Odblešení
Fakt, že náš pes blechy nemusí nutně znamenat, že je to zanedbaný chudák. Stačí, když se proběhne v místech, kde bývá lesní zvěř, najde ježka apod., a někdy si bohužel pes přinese blechy z výstavy nebo jiné hromadné psí akce.
Jak vlastně poznáme, že má pes blechy? Buď samozejmě přímo blechu vidíme, nebo na kůži, resp. v srsti psa najdeme bleší trus, pes se často drbe nebo kouše, bývá nervózní. U některých psů se projevuje kožní alergická reakce na bleší kousnutí.
Jak se blech zbavit? Zásada zní: blecha nikdy není sama. Co to znamená? Že obvykle ve chvíli odhalení už ve psím kožichu a okolí žije celá bleší kolonie. Je tedy třeba důkladně vyprat a vyčistit vše, kde se pes pohybuje, a zejména místa, kde spí, a samozřejmě je třeba odblešit samotného psa (eventuelně všechny ostatní naše psy). K dostání je celá řada šamponů proti blechám, osobně mám nejraději léty prověřený Difusil. Pro prevenci jsou určeny antiparazitní obojky a tzv. pipety. Z těch, které jsme vyzkoušeli, se nám po všech stránkách pro vlkodava nejlépe osvědčil antiparazitní obojek zn. Scalibor, který výborně funguje i proti klíšťatům.
Další "bleší" informace najdete např. tu.
Odčervení
Odčervení je zcela zásadní především u štěňat, protože vnitřní parazité mohou malé štěně během pár dnů nejen výrazně oslabit, ale i zabít, což se v extrémním případě může stát i u dospělého psa.
Štěňata se zpravidla doporučuje odčervit poprvé ve věku 2-3 týdnů a následně každé dva týdny až do dvou měsíců věku. Štěňata vždy odčervujeme pouze pastou! Se štěňaty VŽDY odčervujeme i jejich matku a ostatní psy, kteří s nimi příjdou do kontaktu. Dále se běžné odčervuje tabletami dle hmotnosti psa zhruba 1x za 3-6 měsíců, jako šetrnější se ale ukazuje spíše nechat nejdříve vyšetřit trus psa a až při pozitivním nálezu přistoupit k odčervení.
Je třeba si uvědomit, že odčervení v žádném případě nepůsobí preventivně - i právě odčervený pes může mít během chvíle parazity znova. Je vhodné používat vícedenní odčervení (zpravidla 3-5 denní).
Očkování
Na rozdíl od odčervení, očkování je prevencí infekčních onemocnění. Nejčastěji se jedná o následující:
- psinka: virové onemocnění postihující především mladé psy, projevuje se průjmy, zvýšenou teplotou, mohou se přidat kožní, nebo i nervové projevy. Toto onemocnění je velmi vážené a často končí úhynem psa.
- parvoviróza: virové onemocnění, které ohrožuje především mladé psy, projevuje se úporným zvracením a průjmem, dochází k rychlé dehydrataci.
- infekční hepatitida: infekční zánět jater, projevuje se horečkou, zvracením a průjmem s krví, zvětšením mízních uzlin.
- leptospiróza: bakteriální onemocnění, projevuje se horečkou, zvracením, sehlávají ledviny a játra. Často dochází k rychlému úhynu psa.
- vzteklina: velmi závažné virové onemocnění postihující nervovou soustavu, končí smrtí. Očkování je ze zákona povinné.
- psincový kašel: virové onemocnění napadající horní cesty dýchací, projevuje se, jak název napovídá, kašlem.
- herpes virus: virové onemocnění, které se u dospělého psa nemusí vůbec projevit, avšak výrazně ovlivňuje plodnost, může zapříčinit úhyn novorozených štěňat. Více zde. Očkují se feny po krytí a před porodem.
Schéma očkování bývá následující:
6. - 8. týdnů psinka, parvoviróza, infekční zánět jater, psincový kašel
8. - 12. týdnů: psinka, parvovizóza, infekční zánět jater, psincový kašel, leptospiróza
12. - 16. týdnů: psinka, parvoviróza, infekční zánět jater, psincový kašel, leptospiróza, vzteklina
Následně 1x ročně, případně dle účinnosti konkrétního očkování: psinka, parvoviróza, infekční zánět jater, psincový kašel, leptospiróza, vzteklina
Očkujeme vždy pouze zcela zdravého psa!