Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

        Na příchod štěněte je potřeba se připravit už dopředu. Samozřejmě dobré se nejprve vyzbrojit teoretickými znalostmi, které můžeme čerpat od "našeho" chovatele nebo z knih, ať už obecně se věnujících psům, nebo knih přímo o vlkodavech. Tady nám bude velmi ku pomoci angličtina, protože v češtině je k dispozici pouze jediná kniha - Irský vlkodav od Vladimíry Jestřábové, nakladatelství Dona (tedy, abych byla přesná, vyšel ještě jeden překlad americké knihy o vlkodavech, ale tu bych tedy zrovna za vhodný studijní materiál nepovažovala).

        Doma přichystáme štěněti jeho pelíšek. Příliš bych nedoporučovala pelechy plněné drceným molitanem a podobnými materiály, protože jednak se vám bude při vlkodaví velikosti špatně prát a sušit a jednak vlkodavi bývají nadšení, když se jim náplní pelíšku podaří "zasněžit" celý byt nebo větší či menší část pozřít. Pro začátek bych také raději volila omyvatelný potah, přeci jen se v začátcích výuky čistotnosti nějaká ta nehoda občas stane. Pelíšek umístíme na klidné místo v domě, kde pes nebude úplně oddělený od rodiny, ale zároveň bude mít klid na odpočinek.

         Nezapomeneme ani na obojek a vodítko. Zvolíme menší velikost a později nahradíme většími, podle potřeby. Vždy ale dbáme na to, aby obojek a vodítko byly dostatečně pevné a psa bezpečně udržely. 

         Vybavíme se také miskou na krmení. Za nejvhodnější považuji nerezové misky, které se nejlépe udržují v čistotě a bývají nejodolnější. Na vodu používá většina majitelů vlkodavů menší či větší kbelík :-). Co se krmení týká, domluvíme se nejprve s chovatelem, na jaké krmení je štěně zvyklé a zakoupíme stejné. Pro štěně je přesun do nového domova poměrně stresující záležitostí (a to i po fyzické stránce), a je zcela nevhodné ho v tomto období ještě zatěžovat změnou krmení. Pokud chceme v budoucnu z jakýchkoliv důvodů psa krmit jinak, převedeme jej na nové krmení postupně až ve chvíli, kdy už se bude štěně v novém prostředí cítit "jako doma".

            Pořídíme také několik hraček. Nejlepší volbou budou hračky určené speciálně pro psy (firma Kong dodává i řadu hraček určenou pro psy velkých plemen), vyhneme se plyšovým hračkám, které naše štěně nejspíš při nejbližší příležitosti rozpáře a zejména se vyhneme tzv. uzlům, které jsou velmi nebezpečné. Pokud už takové hračky štěně dostane, necháme mu je na hraní pouze v době, kdy na něj můžeme dohlížet a kontrolovat, aby utržené nebo ukousnuté kousky nepolykal.

        Je vhodné si také dopředu najít veterináře, ke kterému budeme se štěnětem chodit. První návštěva se obvykle koná zhruba ve 3 měsích věku při příležitosti očkování, ale pro případ, že by naše štěně potřebovalo akutní pomoc např. kvůli nějakému úrazu, je lepší nenechávat výběr veterináře na poslední chvíli. Při výběru bych dala především na rady pejskařů z okolí, v ideálním případě, pokud máte ve svém okolí majitele vlkodavů. Přeci jen mohou být některé vlkodaví obtíže trošku specifické.

        A v neposlední řadě připravíme na příchod štěněte svoji domácnost a svůj denní program. Doma se ujistíme, že máme uzavíratelný botník, že nemáme nikde volně položené elektrické kabely, které by štěně mohlo rozkousat, že nemáme v jeho dosahu (ani na zahradě!) žádné jednovaté rostliny ani jiné jedy, že máme dostatečně zabezpečený bazén atd., atd.. Co se denního programu týká, pro první dny je lepší zůstat se štěnětem doma a pomoci mu zvyknout si na nové prostředí. Poté jej můžeme podle svých možností buď brát s sebou do práce, nebo zajistit, aby mělo štěně možnost pravidelného (poměrně častého) venčení a nezapomínáme ani na krmení. Dvouměsíční vlkodávek má krmení rozděleno až na 5 denních dávek, tři jsou minimum.

 

        Konečně máme štěně doma!

        Postupně a v klidu jej seznámíme se členy domácnosti. Zásadní slova jsou Postupně a v Klidu. Vyhrne-li se na štěně při příjezdu domů hned mezi dveřmi halasící 5 členná rodina doprovázená ještě prskajícím kocourem, nebude z toho naše štěňátko asi úplně nadšené. Nabídneme štěněti vodu a necháme jej "rozkoukat". Malým dětem důrazně vysvětlíme, že ke štěněti musí být vždy jemné, opatrné, nesmí jej obtěžovat na jeho pelíšku. NIKDY nenecháváme děti se psy bez dozoru. Vlkodavi bývají k dětem velmi mírní a tolerantní, ale to v žádném případě nevylučuje nehody.

        Štěněti můžeme nabídnout i krmení, na které je zvyklé, ale neděsíme se, pokud štěně krmení nebude chtít. Necháme jej odpočinout a později to zkusíme znova.

        Od prvních okamžiků začínáme také s výchovou. Samozřejmě, že nebudeme první den zkoušet povely. Ale např. pokud nechceme, aby v budoucnu náš pes lehal na pohovce, nebudeme jej na ni brát ani nyní, raději si za ním sedneme na zem. Po každé hře, po probuzení, po každém delším intervalu bez venčení vezmeme štěně na určené místo a velmi ho pochválíme, jakmile se vyprázdní.

        Vlkodav velmi snadno chápe a dobře reaguje na pozitivní podněty - tzn. je mnohem lepší jej chválit ve chvíli, kdy se chová správně, než jej kárat, pokud provede něco špatně. Je ovšem třeba vést výchovu důsledně a dohodnout se na jejím stylu a požadavcích na štěně se všemi členy domácnosti, aby např. jeden nenechal psa na zmíněné pohovce  ležet a druhý ho za to důrazně káral.

 

    A co je ze všeho nejdůležitější? Svému štěněti věnujeme především lásku, protože tu potřebuje ke spokojenému životu nejvíce.

 
 
TOPlist