Standard popisuje povahu irského vlkodava hned několikrát. Říká, že vlkodav je pozoruhodný svým majestátním chováním, musí vykazovat aktivitu a odvahu a charakterizuje ho slovy: "Doma mírný jako ovečka, při lovu odvážný jako lev.".
Typická vlkodaví povaha je tedy mírná, klidná, nikdy agresivní ani bázlivá. Dospělý vlkodav bývá doma velmi příjemným společníkem, milým jak ke všem členům své rodiny, tak i k návštěvám. Venku se projevuje aktivně, jeho lovecký pud je dobře vyvinutý.
Bázlivost není pro vlkodava typická, ale bohužel se s ní občas setkáváme kvůli nedostatečné selekci jedinců používaných v chovu a v některých případech kvůli nesprávnému zacházení se psem. Máme-li doma nejistého psa, je třeba na vyřešení tohoto problému začít pracovat co nejdříve, protože čím déle ho budeme odkládat, tím náročnější bude nejen dosažení úpravy chování, ale i náš společný život - nejen pro nás, ale i pro psa.
Agresivita je zcela nežádoucí, pro vlkodava naprosto netypická. Není přípustné, aby byl agresivní jedinec zařazen do chovu.
Linda Gover ve své knize "The Irish Wolfhound" píše: "Majestátní chování indikuje povahu. Přespříliš přátelští a "vlezlí" psi postrádají majestátnost stejně jako ti, kteří jsou bojácní nebo nervózní. Ze psa by měl vyzařovat klid, hrdé sebevědomí a důstojnost, jaksi samozřejmě vzbuzující pozornost a obdiv okolí."
Krásný popis vlkodaví povahy najdeme i v knize Phillis a Delphys Gardnerových: "Irský vlkodav má podivuhodně atraktivní povahu. Celkově vzato není hloupý, ale velmi vytrvalý a nezáludný. Je velmi věrný a citlivý, a slyšela jsem o několika případech, kdy vlkodav uhynul smutkem poté, co ztratil svého pána...".
A nemohu odolat krátkému úryvku z knihy Mary McBryde "The Irish Wolfhound", který je neuvěřitelně typickým popisem chování vlkodavích štěňat: "11 týdenní Flora najednou dostala během horkého dne nápad ponořit nohu do kyblíku s vodou na pití, který je v kuchyni. Během několika příštích dnů se tento nápad vyvinul ve velmi vzrušující hru - jak rychle je možné vycákat všechnu vodu z kyblíku ven?! Voda stříkala všude, na Floru, na zdi, a tvořila jezera po podlaze. Netřeba zmiňovat, že jsem touto novou hrou nebyla nadšená a musela jsem jí neustále takové chování zakazovat a vzbuzovat její zájem o něco jiného. Protože je chytrá a dychtivá mi udělat radost, už téměř přestala "hrabat vodu". Ale někdy je to pokušení prostě příliš veliké a já slyším z kuchyně šplouchavé zvuky. "