Rozhovor s paní Margot R. Dimi, chs. Running Gag
Mohla by ses nám nejdříve trochu představit? Jak jsi se dostala k vlkodavům a jaká je Tvoje současná vlkodavka Lilly?
Jmenuji si Margot R. Dimi a bydlím nedaleko Kremsu na Dunaji se svým manželem, vlkodavkou Lilly, dvěma greyhoundy Violou a Jamaicou a s naším kocourem Quentinem. Vlkodavi mě zajímali od dětství. Viděla jsem vlkodava na obrázku v knížce a zamilovala jsem se do něj, aniž bych měla nějaké další informace. Jenže jsem bydlela ve Vídni v bytě.
Přesně před 10 lety, krátce poté, co jsme se s manželem přestěhovali do rodinného domku, k nám přišel náš první pes – vlkodavka Enya. Bylo to úplně neplánované, a tak jsem se snažila zjistit o plemeni všechny dostupné informace. Enya mě naučila, že běhání je pro vlkodavy velká zábava. Neměla rodokmen, a tak nemohla mít ani licenci, ale běhala samostatné běhy na dostihových drahách a překvapila spousty lidí, kteří si mysleli, že vlkodav neběhá.
Lilly je jiná. Je mnohem vážnější než byla Enya. Je velkou lovkyní a také mojí učitelkou trpělivosti. Enya byla miláček všech a „veselá holka“, Lilly si své přátele pečlivě vybírá.
Jsi velký coursingový fanoušek. Jak bys popsala coursing pro člověka, který o něm nikdy neslyšel? V čem je jeho smysl?
V dnešním moderním světě je coursing jediný sport, při kterém mohou vlkodavi dělat práci, pro kterou byli chováni. Coursing je simulovaný lov se psy, při kterém pes ukazuje své schopnosti. Dobrý coursingový pes musí mít trénované nejen tělo, ale i mysl. A pro nás lidi je prostě úžasné sledovat psy při lovu návnady. Nestarat se o body a o rozhodčí – prostě jen se dívat na psa při jeho práci. Jsou skvělí atleti plní síly.
Co na coursingu považuješ za nejlepší? Proč by měli lidé vzít své psy a jít to zkusit?
Coursing, jak už jsem řekla, je dnes jediný způsob, jak nechat chrty dělat jejich práci. A pro vlkodavy je lov návnady velká zábava, jejich přirozenost, jejich práce. Stačí se na ně podívat a pochopíte.
Pokud mám vlkodava a chci zkusit coursing, co bys mi doporučila? Měla bych ho nějak připravovat, než ho pustím na první tréning? Jak by měl první tréning vypadat?
Je nesmysl očekávat, že vlkodav bude přesně vědět, co má dělat, jakmile s ním poprvé přijdete na coursing. Někteří to rychle pochopí, ale není to tak obvyklé. Nejlepší je si se štěnětem hrát, přetahovat se o kus hadru. Ustřihněte nohavice starých riflí, udělejte uzel a máte perfektní hračku pro vlkodaví štěně. Bude se rádo přetahovat a snažit se kořist získat. Nechávejte jej vyhrát a odnést si úlovek. Uvidíte, jak na sebe bude váš malý lovec pyšný.
Když vyrazíte na první coursingový tréning, zajistěte, aby to byl pro vašeho vlkodava příjemný zážitek, aby se cítil dobře. Sledujte, jestli má zájem. Pokud zájem má, zkuste ho pustit za návnadou. Můžete mu pomoci, pokud k návnadě přivážete jeho oblíbenou hračku. Nechejte ho běžet jen krátkou trať a výrazně ho pochvalte, pokud mu to půjde. To pro první den stačí. Buďte trpěliví a nechtějte toho po svém vlkodavovi příliš.
Je velký rozdíl připravovat na coursing vlkodava od štěněte nebo začít až s dospělým psem? Je rozdíl mezi přípravou vlkodava na coursing nebo na rovinné dostihy?
Je jednodušší začít si hrát se štěnětem, protože je hravější. Pokud si dospělý vlkodav není zvyklý hrát, chce to spousty trpělivosti. Ale začínáme stejným způsobem – opět domácí hrou na přetahovanou.
S běháním na dostihové dráze mám méně zkušeností. Enya běhala vždy sama a měla krásnou, ale jednoduchou povahu. Mohla běhat tu samou dráhu klidně každý den, aniž by ji to nudilo. Nic jsme nemuseli dělat – jen ji pustit na startu a vyzvednout v cíli.
Mám raději coursing, protože vyžaduje více schopností, jako obratnost a loveckou inteligenci. Na dostihu se měří pouze rychlost, nic víc. Tréning je podobný, možná je snadnější začít na dostihové dráze, protože mívají pravidelné tréningy a zázemí je stále stejné, díky čemuž se můžete lépe soustředit na svého psa. Pokud vašeho vlkodava běhání na dráze baví, věnujte se mu! Pokud ho nudí běhat stále stejnou trať, zkuste coursing.
U vlkodavů se často setkáváme s tím, že pes má velký zájem lovit živou zvěř, ale v lovu plastové návnady nevidí žádný smysl. Jedná se pouze o nedostatek motivace? Je nějaký způsob, jak takového psa k coursingu přivést?
Máš pravdu! Psa musíš naučit, že běh za plastovým střapcem je zábava. Nejlepší jsou na to hry, jak jsem je už popsala. Psi musí pochopit, že se jedná o zábavnou hru. Někteří psi jsou také vychovaní, aby neodcházeli od svého pána. Není pro ně snadné pochopit, že na coursigu mohou odběhnout. Někdy může být složité odhalit, v čem je u konkrétního psa problém, dobrý trenér vám ale pomůže a poradí jak problém vyřešit.
Jak vypadá tréning tvé Lilly?
Nejdůležitější částí našeho tréningu je vytrvalostní klus. Mám ráda jogging a Lilly je můj tréningový partner. 2-3x týdně si jdeme zaběhat na hodinu nebo více. Běháme po celý rok, přestávku máme pouze pokud v zimě napadne příliš sněhu nebo je náledí. Tento tréning dodává Lilly vytrvalost.. Sprint je další část tréningu. V současné době Lilly trénuje svůj sprint s naší greyhoundkou Jamaicou během našich denních vycházek. A to je vše. Na coursingové dráze Lilly vždycky ví, co má dělat, tam už žádný tréning nepotřebuje. Je velmi důležité neznudit psa příliš častými coursingy. Lilly hlásíme zhruba na 6 závodů ročně, ne víc.
Jak Lilly krmíš? Dostává nějaké speciální doplňky?
Krmím granulemi Markus Mühle. Tato firma vyrábí pouze jeden druh krmení pro všechny psy, nemají žádnou speciální řadu pro jednotlivá plemena nebo věk psa. Prostě krmení pro psy. Někdy dostáváme jehněčí zbytky z jatek od farmáře nedaleko nás. Míchám je s vločkami. Speciálním přídavkem je česnek proti klíšťatům a syrové jehněčí kosti dvakrát měsíčně na čištění zubů.
Myslíš, že dnešní úspěšní coursingoví psi by byli upotřebitelní při lovu tak, jako před lety?
To je těžká otázka, protože nemáme možnost to vyzkoušet. Ale myslím, že mnoho coursingových psů k tomu předpoklady má. Rozhodně větší, než tlustí výstavní psi. Při lovu jsou třeba psi různých schopností. Musí být rychlí při lovu, silní a odvážní, aby kořist zabili, musí být obratní a uhlídat kořist, aby neutekla. I naši předkové nejdříve psy zkoušeli a vybírali si jen ty nejlepší.
Považuješ coursingové/lovecké schopnosti za důležité při chovu? Proč?
Ano, samozřejmě! Je to jediný způsob, jak docílit, aby si vlkodavi uchovali původní vlastnosti, pro které byli vyšlechtěni. Ve výstavním kruhu neuvidíme pro vlkodavy typický cval.
Na závěr mi dovol trochu změnit téma. Žiješ v Rakousku, můžeš nám tedy říci něco o rakouském chovu vlkodavů? Kolik je v Rakousku chovatelů a kolik se průměrně odchová vrhů během roku? Jaká jsou pravidla pro chov?
Jsem ve světě vlkodavů stále nováčkem, takže možná nejsem úplně nejvhodnější osobou pro tyhle otázky. V Rakousku je několik velkých chovatelských stanic, kde se odchovávají 1-4 vrhy ročně. Jedena z nich, nejstarší v Rakousku, je známa svými coursingovými vlkodavy. První vrh se v této chs. narodil v roce 1989. Další chov je znám spíše výstavními psy, účastní se coursingu 2x ročně. Někteří chovatelé své chovné jedince pouze vystavují. A samozřejmě jsou tu také malé chovatelské stanice, kde byl odchován pouze jeden vrh, nebo mají odchov jednou za 4-5 let.
Irský vlkodav má v Rakousku nejvíce odchovů ze všech chrtů, na druhém místě jsou vipeti. V roce 2009 to bylo 6 vrhů z 5 chovatelských stanic, v roce 2010 bylo 10 vrhů ze 7 chovatelských stanic. Letos máme do května zatím 4 vrhy od 4 chovatelů.
V Rakousku je jeden klub pro všechny chrty. Pro uchovnění je potřeba získat se psem na rakouské výstavě alespoň 2x velmi dobrou, je potřeba získat certifikát, kde rozhodčí zapíše počet zubů a povahu psa. Dále je potřeba DNA profil a vyšetření srdce ne starší než 2 roky. To je vše. Žádné měření výšky, popis psa, zda odpovídá standardu, žádné zveřejňování na klubových stránkách. Pro lidi zvenčí to musí vypadat jako nějaký druh tajné sekty.
A moje poslední otázka: jak se díváš na český coursing, české coursingové psy a český chov vlkodavů?
Neumím česky, což je trochu na závadu. Ale vidím výbornou práci s mladými talenty! V ČR je tolik coursingových vlkodavů! Mám z toho radost! V ČR bývají dlouhé dráhy. Lilly běžela nejdelší běh své kariéry v Kralupech, zhruba kilometr! Kde jinde tohle najdete? Na Mistrovství Evropy ve Francii vloni byla dráha 700m... Přiliš málo pro dobře trénované psy. Takže úroveň coursingu je v ČR vysoká!
Také máte lepší systém pro získání licence. Je potřeba jeden samostatný běh, kde se prokáže, zda pes skutečně loví návnadu nebo jen běžní za druhým psem, a dva běhy společné. V Rakousku musíte splnit 10 běhů k získání licence!!! A ani jeden z nich nemusí pes odběhnout sám. Takže vyběhat licenci dá mnohem víc práce, ale ve skutečnosti to prokazuje méně. Některé lidi přílišná časová náročnost získání licence odradí. V Rakousku máme pouze 2 coursingové kluby a jen velmi málo tréningů. Výsledkem je, že za poslední dva roky nemáme žádného nového vlkodava s licencí. A kolik nových coursingových vlkodavů máte v ČR? Budeš to vědět lépe, ale jen na závodech v Gyoru bylo 6 českých vlkodavek mladších než Lilly...
K chovu mohu říci, že velmi oceňuji webovou stránku WDK, protože tam najdu každého psa, který prošel bonitací! Vidím některé údaje (výšku, skus, rodiče) a mohu se rozhodnout, jestli chci vědět o daném psu více. Říkala jsem našemu rakouskému klubu, že tohle je cesta k prezentaci chovných psů. Ale neposlouchali mě...
Mám výhodu, že nerozumím česky, takže nevím nic o hádkách a pomluvách, a jsem za to ráda. Nemám o takové informace zájem. Ale myslím, že nějaké neshody jsou, že? Jinak by to byl jediný klub bez neshod...
Je ještě něco, o čem bys ráda napsala?
Opravdu ráda jezdím na české vlkodaví akce, nejen coursingy. Momentálně se velmi těším na coursing do Kralup, kam je přihlášeno 15 vlkodavů. To je fantastické. Víc jich bylo jen na mistrovství Evropy.
Celá řada krásných coursingových videí od Margot je na http://www.youtube.com/user/runninggagIW#p/a